Monstrum v posilovně, princezna v kuchyni

Trénink je "snadná" část. Strava, je to kde jde do tuhého! Zde je jeden způsob, jak zvýšit svoji stravovací disciplínu.

Monstrum v posilovně, princezna v kuchyni_HIGHPROTEIN_článek

Trénink je "brnkačka", ale PRINCEZNA

Mluvme o stravě a duševní houževnatosti. Počkejte strava? Jo, strava. Víte, ta část fitness rovnice, která mění mračící se monstra v malou dívku v šatech princezny Disney.

Vidíte, cvičení je snadné. Vím, že opravdu snadné není, ale pro monstra snadné je. Proč? Protože to máme rádi. Skřípání železa, válení se v kaluži potu po těžkých dřepech je odměna, zábava a část toho, kdo jsme.

Ale strava? Jen to slovo některé znervózňuje.

Nekonečná rutina

"Dieta" není jen jedna hodina denně. Je to nekonečný koloběh žvýkání - 24/7/356. Je snadné přestěhovat všechno železo v posilovně, ale není tak snadné se vzrušit a najít něco, co opravdu chceme jíst.

Strava nebo chcete-li výživa je skutečně test duševní houževnatosti, protože musíme i když chceme dělat něco jiného.

Budování stravovací disciplíny

Mnoho lidí vám řekne, aby jste se soustředili na výsledek: být zdravý, vidět svoje ABS, cokoliv. Ale když váš kamarád nebo manželka kousne do Big Burgera, v tom okamžiku je těžké pochopit, jak můžete jíst vaše kuřecí prsa a vysušené brambory (a k tomu pořád dokola).

Tehdy vám začne šplouchat na maják a začnou se ozývat hlasy:

  • "Hej, zasloužíš si cheat jídlo nebo raději celý den."
  • "Život je bezvýznamný bez koblihy."
  • "Stejně umřu."
  • "Zítra se zase vrátím ke správné cestě."
  • "Po tréninku, bych se měl pořádně nacpat, ne?"

 

Tyto hlasy jsou formou racionalizace, mechanismu obrany ega, který vám pomáhá ospravedlnit špatná rozhodnutí. Tyto hlasy mohou být hlasité, pokud jde o jídlo, protože jsme často skutečně fyzicky i psychicky závislí na "špinavých" pokrmech.

První krokem je rozpoznání racionalizačního mechanismu. Chyť se při činu!

Možná jsi jen malá B!tch?

Druhý krok může mít mnoho podob, ale tady je to, co funguje mě: hněv. Jsem na sebe naštvaný. Připomínám si, že nejsem slaboch. Nechci se vrátit k tomu mít pupek a být chcípák. "Víš moc dobře co chceš a za čím jdeš, ne?"

Připomínám si, že jediné, co musím udělat, je abych neposílal do úst mizerné jídlo a ještě ho polkl. Mohu ho nahradit něčím správným, co podpoří moje cíle. "Nejsi malá B!tch, když dokážeš jezdit 300 kg mrtvoly, tak snad dokážeš nežrat sušenky, ne?"

Dobrou zprávou je, že jakmile budete "čistí" ve vaší stravě, hlasité hlasy postupně přecházejí do šepotu a potom mizí.

"Počkejte, ta vaše rada je křičet na sebe a říkat si B!tch?" Jo, trochu. Někdy se prostě musíte s věcmi vypořádat a nakopat nějaký ten zadek. A více než často, je ta prdel vaše!

Pavel Kučera